Dnes jsem narazil na zamyšleni ing. Paroubka nad současnou finanční krizí.

Tak páni kapitalisti dostali zas lekci:

Byla to velice poučná lekce pro ty, kdo by chtěli český důchodový systém přenechat rizikům kapitálového trhu. Dokud trh roste, je všechno v pořádku, k běžným příjmům se přisypává i kapitálový výnos. Ale co když se trhy otočí a lidé přijdou o tyto povinné celoživotní úspory? Pokud jim stát nařídil spoření do fondů – třeba formou opt-outu – musí se o ně postarat. Bude na to mít?

K tomu bych měl pár poznámek:

1. Prvotní zodpovědnost je jaksi na každém z nás. Každý kdo si jen něco málo přečte o investicích ví, že základním způsobem eliminace podobných rizik je diverzifikace portfolia. Pokud někdo spoléhá na jedinou kartu, může s vysokou pravděpodobností očekávat, že o svůj vklad příjde.
2. Víra, že stát nemůže zkrachovat je lichá. Stalo se to v dějinách už mnohokrát. A efektivita hospodaření státu s penězi vlastních občanů? raději nemluvit.